Březen 2017

Chans sin - UT 13+ ff wip

25. března 2017 v 17:39 | plz dont kill meh ;; |  Vrajtnk
Dvacátá sedmá genocide timeline po sobě.

Po dvacáté sedmé stanul ve zlaté hale, očekávající Frisk, respektive Charu ve Friskiném těle.

Bylo to už dvacet šest vražedných ran, které schytal. Ta pachuť krve na jazyku a bolest, se kterou prosekl chladný kov jeho žebra byla vždycky stejná. Ten svíravý pocit, že tohle neměl dopustit, že ji neměl pustit dál... Ta beznaděj a potom... Pocit, kdy se jeho duše rozlomila na několik malých částí, které se ztratily v energii toho místa. Pocit umírání. Byl tak... Osvobozující. Ale blažená temnota pro něj nikdy netrvala dlouho. Za pár chvil se musel vrátit do života, zpět do resetovaného podzemí. Zpět na pódium, zpět do ringu.

Nemusel by bojovat. Věděl to. Nemusel se nechávat zabíjet tak těžce, a ani to už neplatilo, vzhledem k tomu, že minulou timeline ho zabila už napotřetí. Už beztak nic nemělo smysl. Dělal to jenom z principu. Chara byla ve Friskiném těle a přetvářela ji na sebe. Velmi, velmi intenzivně...

Když Frisk poprvé spadla do podzemí, vůbec nevypadala takhle. Byla malá, mírumilovná, její kůže byla skoro až žlutá a oči měla věčně přivřené, jakoby je nemohla otevřít. Ta bledá, červenooká, zabijácká potvora, která vypadala tak na patnáct, nebyla ani náhodou Frisk, a vlastně ani už Frisčiné tělo posedlé Charou. Byla to prostě jenom Chara v jejím oblečení... A ano, Frisk, i když ani zdaleka nebyla dokonalá, mu chyběla. Chyběl mu ten 'šťastný konec'...

To čekání ve zlaté hale bylo vždycky mučivé. Nutilo Sanse přemýšlet nad věcmi, které by normálně zapil. Možná pro něj byla i trochu úleva, když uslyšel svižné kroky masového vraha. Chtěl to mít rychle za sebou.
Udělal pár neslyšných kroků vpřed a poupravil si Papyrusovu šálu, kterou nosil od jeho smrti stále obmotanou kolem krku.

"Hiya." začal mluvit hlasem, který neměl jakýkoliv výraz. Co jiného taky čekat? Byl zlomený. Už pěkně dlouho.

"Byla jsi zaměstnaná, huh?" zvedl pohled od zlatých kachliček a podíval se do Chařiného obličeje. Jednu jeho polovinu osvětlovalo zlatavé světlo, druhou pohlcovala temnota, kontrastující se září rudého oka. Sansovi se zdálo, že je v tom výrazu něco navíc. Něco, co tam nikdy neviděl. Nevěnoval tomu pozornost. Z jeho úst vyšel tichý povzdech.

"Pojďme prostě rovnou k věci."

Ve vzduchu se objevila řada obrovských dračích lebek, zatímco on nechal její duši zbarvit se do tmavé, modré barvy a mrsknul s ní po stěně. Tenhle útok vymyslel někdy okolo patnácté genocidy. První byl opravdu účinný, ale Chara byla příliš učenlivá. Teď se na stěně ladně překulila a jednoduše se vyhnula střelám Gaster-blasterů. Potom její duše dostala správnou barvu a ona seskočila dolů. Udělala pár kroků směrem ke kostlivci. Ten čekal její výpad s nožem, ale ona k velkému překvapení udělala něco jiného.

ACT → Sans → Talk

"Že tě to pořád ještě baví." zašklebila se. "Nikdy jsi nepřemýšlel nad tím, zkusit něco nového?"

"Kiddo, netuším, na co právě narážíš." zakroutil hlavou a opět použil jeden ze svých útoků. Chara odpověděla, jakmile se zase ocitla na zemi, samozdřejmě bez jediného škrábnutí. Udělala pár skoků k němu a ohnala se nožem. Sans se obratně vyhnul.

"Narážím na to, že jsi lapený ve smyčce. Kdybys byl normální monstrum, které nemá z předchozích časových linek žádné vzpomínky, neřeknu, ale ty víš, že to, co uděláš teď, nebude mít vůbec vliv na to, co se bude dít po příštím resetu. Můžeš si dělat co chceš, ale ty si raději dál hraješ na normálního a děláš to, co bys dělat měl." mluvila, zatímco se vyhýbala létajícím kostím. Nevypadala, že by jí to dělalo problémy.

"Welp, jestli to není tím, že já-" Sans se jen tak tak vyhnul ostří. Proletělo jenom pár centimetrů kolem jeho obličeje.
"-že já nejsem šílenec jako ty." vydechl a mrsknul po ní další kosti. Nechápal, kam Chara míří.

"Já a šílenec?! Děláš si srandu!" začala se smát. Ten smích Sansovi trhal uši, byl tak... Tak zvrácený. Tančila okolo kostí, měla jeho útoky v malíčku, a smála se.
"Nevím, kdo se ničí, i když by mohl být volný!" kosti přestaly. Nemohl dál, dokud nezaútočila ona. To byly pravidla.
"Kdo si prostě nedokáže přiznat, že si může dovolit nestarat se! Musíš být nějáký druh sebemrskače, jak to vidím, protože tohle už není možné! Nebo možná ano, už vím! JSI PROSTĚ NAPROSTÝ TUPEC! A víš co ti teď řeknu, heh?!" stála jenom krůček od něj a hleděla do jeho levého oka, jehož barva se divoce měnila z modré na žlutou a zase zpět. Byl rozzuřený. Měl zatnuté zuby a nenávistně na ni hleděl. Měla pravdu, to bylo asi to, co ho asi nejvíc štvalo. Nenáviděl ji, tak moc. Tak rád by ji sejmul, tak rád by ji zabil, právě teď a právě tady. Myšlenky se mu míhaly hlavou jedna za druhou. Chara se usmála, přesně tohle čekala - tohle byla její šance.

Stiskla nůž a plnou silou mu ho do jeho magického oka zarazila. On se nestihl vyhnout a ucítil uvnitř svého očního důlku neskutečnou bolest. Jeho pravá zornička se zůžila šokem a on sám neudržel rovnováhu a svalil se na studenou, zlatou zem, jeho dlaně automaticky vystřelily ke krvácejícímu, prázdnému důlku. Silně stiskl mezi zuby svůj jazyk, až ucítil kovovou pachuť. 'Nesmím řvát, nesmím řvát, nesmím řvát!' opakoval si.

Chara nad ním zatím stála a užívala si ten pohled, jak leží v bolestech u jejích noh. Právě teď ho udělala úplně neškodným. Už žádné Gaster-blastery, žádné dělání její duše modrou... Právě ho udělala bezbraným a mohla si s ním dělat, co chtěla. A taky, že měla ještě plány...

Čapla k němu a uchopila jeho bradu. Sans se třásl. Z jeho levého oka byla krvavá břečka, stékající po jeho obličeji dolů a tím zdravým bolestně hleděl na Charu. Bolest, vyděšenost, bezbranost, šok. Věděl, že tohle je konec, že Chara nad ním má teď plnou moc.

Jmenovanou dívku ale nejvíc upoutalo to, jak se jeho zdravé oko lesklo. Brečel. Nemohla uvěřit, že ho konečně po tom všem vidí brečet. Bylo to k sežrání... Ale jí to nestačilo. Chtěla ho slyšet řvát, křičet její jméno...

"Neplakej, Komediante..." přiblížila svůj obličej k tomu jeho.

"Teprve jsem začali."

A potom ho dlouze, hluboce políbila.

Cítila tu kovovovou pachuť v jeho ústech, cítila jeho ztuhlé tělo pod tím svým. Slovy by se nedalo popsat, jak byl vystrašený a šokovaný, jak nechápal, co se děje.

Chara dlaň, kterou do teď svírala jeho bradu, přesunula víc dolů a opatrně odmotala Papyrusovu šálu. Bylo zvláštní, že se Sans nebránil. Jenom na ni vyděšeně zíral svým zdravým okem a mlčel, což bylo logické, když měl její jazyk v puse.

Popostrčila jeho ruce víc dozadu a kus se odtáhla. Na Sansově obličeji byla patrná modrá barva. Mělce dýchal.

"Po nějáké době bojování s tebou i přes ten adrenalin a ten tvůj úžasný obličej, když tě sejmu, omrzí. Je na čase zkusit něco dalšího..." kostlivec cítil její horký dech, jak se otírá o jeho obličej. Aktuálně nevěděl, jestli je horší tohle, nebo normální boj s ní. Potřebovalo by to pořádné zamyšlení. A on právě teď rozhodně nedokázal přemýšlet čistě. Kvuli otupující bolesti ve svém očním důlku, ale potom i díky Chaře a její těsné blízkosti. Klečela a blokovala jeho nohy, aby se nezvedal z toho polosedu, ve kterém se nacházel.

Zálibně si prohlížela jeho obličej. Čím víc se na něj takhle dívala, tím víc ho chtěla. Sklonila hlavu. Přivřel oko, očekávající další políbení, tentokrát se ale její jazyk ocitl pod jeho levým okem. Zavřela oči, když z jeho obličeje slízávala to, co kdysi bývalo jeho oko. Chutnalo to nechutně, ale to jí vůbec nevadilo. Její hlavní úmysl bylo odklonit pozornost od jeho ruk. A fungovalo to skvěle... Přerývaně dýchal a tiskl k sobě oční víčka. Ten pocit, který měl, nešel pořádně popsat.

Když mu Chara vjela jazykem do očního důlku, zase se pořádně hryzl do jazyku. Moc dobře se dalo odvodit, že jí udělal jakoukoliv reakcí radost. A to rozhodně nechtěl.
Nicméně, víc do karet jí přihrál, když si nevšimnul, jak se kolem jeho zápěstí tvoří smyčka z šály jeho mrtvého bratra.

Když Chara usoudila, že je všechno nachystané, prudce trhla za konce a podkosila mu tím ruce. Spadl a jeho lebka hlasitě práskla o podlahu. Bolestně sykl, poprvé za tu dobu. Otevřel oko a s pohledem, mírně rozostřeným svým stálým slzením vzhlédl na Charu.

"Kiddo, ty jsi... Fakt zvrácené..." vydechl bolestně. Tuhle věc věděl už dlouho, ale při pohledu na její arogantní, spokojený obličej si to prostě nemohl odpustit..
Dívka vyplázla jazyk. Měla ho viditelně zkrvavený.

"A ty se červenáš modře. Jak roztomilé."
Sans otočil hlavu a zavřel oko. Tohle pro něj bylo nadmíru trapné. Jako obvykle byl zrazen vlastním tělem... Chara se zasmála a opět si ho přitáhla za bradu.

"No tak, Komediante..." zase mu vtlačila jazyk do pusy. Kdyby k tomu kostlivec neměl takový odpor, asi by si začal pomalu uvědomovat, že se mu to začíná líbit. Jenomže to si nemohl dopustit. Nechtěl ji nechat vyhrát, jakékoliv sebemrskačství to znanenalo. Když se odtáhla, zadíval se jí do očí.

"Odporné." okomentoval chuť svého oka tiše.

"Ochutnala jsem i horší věci." zašklebila se. Sansovi se do hlavy vloudila otázka, co horšího ochutnala, ale potom usoudil, že to vědět nechce. To už se ale něco dělo a jeho zorné pole překryla tma. Podle tlaku vzadu na lebce poznal, že mu zavázala oči. Měl tendenci začít panikařit a házet sebou, ale neudělal to. Nebylo by mu to co platné. Nohy měl zablokované Charou, ruce, těsně svázané, měl nad hlavou, jeho schopnosti ta zvrácená holka už dávno vylízala a k tomu všemu teď nic neviděl. Jaká to skvělá situace. Nicméně, tohle byl jenom začátek, to věděli oba.

Chara se na chvilku narovnala a rozhlédla se. Zlatá hala se celá leskla. Teď by tady normálně probíhal impozantní souboj plný plazmatu, kostí, nožů, krve a zbytečných slov. Podívala se dolů, na svázaného kostlivce. Ta osoba, která jí dala tolikrát opravdu špatné časy, právě ležela bezmocně na zemi pod ní, nervózně očekávající její další tah. Byl teď celý jenom její...
Téměř nepostřehnutelně se zatřásla, jak jí projelo skrz tělo zabrnění. Vzrušovalo ji to. A jak... Měla tohle naplánované už nějakou tu chvilku, ale určitě nepočítala s tím, že to na ni bude tak moc působit.

Sklonila se a vstrčila ruce pod jeho mikinu. Cukl sebou, ale snažil se nedávat najevo to, jak moc je z toho rozrušený. Z celého srdce doufal, že si to její prstíky nenamíří k jeho hmotné duši, ale moc dobře věděl, že nemá šanci se tomu vyhnout... Začala se první věnovat jeho žebrům. Každé obtočila bříšky prstů, tam, kde se napojovalo na páteř a potom pomalu táhla směrem ven. Sans držel jazyk za zuby, ale věděl, že to moc dlouho nevydrží. Tohle se nedalo vydržet. Bylo to jako... Systematické vymývání mozku, jako by ho mučila a vychutnávala si každou vteřinku, kdy takhle trpěl, jakoby s ním hrála nějakou zvrácenou hru, o které věděla, že jí kostlivec nemůže vyhrát. A potom se rádoby omylem otřela o jeho duši.

"Ah--!" celý se napnul a překvapeně vzdychl, ale hryzl se včas do jazyka, takže to tak nevyznělo. Měl svůj jazyk už hodně rozhryzaný.

Chara se na malinkou chvilku zarazila. Věděla, že duše v hmotné formě jsou citlivé, ale až takhle?... Na obličeji se jí objevil samolibý úsměv, když jí došlo, jakou slabinu právě nalezla. Musela ale ještě vymyslet, jak ho donutit přestat se snažit mlčet. Chtěla- ne chtěla, potřebovala ho slyšet. Alespoň jedno pořádné vzdychnutí, jeden výkřik... Netrvalo to dlouho, než na to přišla. Vždycky byla kreativní, to se muselo nechat.

Nahmatala vedle sebe nůž, který tam na rychlo odhodila po zneškodnění jeho schopností. Stále byl ještě od krve. Olízla ho. Potom začala řezat do jeho mikiny - věděla, že díky zavázaným rukám by ji normálně sundat nemohla.

"Udivuje mě, že se nebráníš. Jasně, držíš pusu, ale jinak jenom ležíš a nic. Čekala jsem, že se budeš pořád mrvit a mlýt sebou a hryzat mě, když se k tobě přiblížím." mluvila, zatímco pracovala.

"To víš, rád to beru jednoduše." Sans se potichu, vystrašeně a docela bolestně zasmál, hnedka ztichl. Chara ztrhla zbytek mikiny a odhodila jí za sebe. Byl tak předvídatelný.

"Welp, nebo jsem jednoduše moc lí-AHHHHHHH!!!"
Kostlivec zařval, když Chara relativně nešetrně chytla jeho duši a vytáhla ji ven z hrudníku. Veškeré jeho snažení nic nedělat šlo s tímhle jejím tahem do kopru. Začal sebou házet, panikařit a zoufale se snažit vysvobodit, ale bylo to marné. Nicméně, Chara měla docela dost práce s tím, aby udržela jeho nohy.

"Zajímalo by mě, jak budeš reagovat později, když už teď se můžeš zbláznit." uchechtla se dívka, víc k sobě přimáčkla kolena a zadívala se na světle modré srdce, které jí právě leželo v rukách. Jeho duše, nitro. Konečně. Nejzranitelnější a nejcitlivější věc v těle monstra. Měla v rukou něco, co tam chtěla mít už asi tři resety. Byl to neskutečný pocit...

Sans zatím ležel pod ní, už se ani nesnažil bránit a vyděšeně se třásl. Tahle situace se mu vůbec, ale opravdu vůbec nelíbila. Cítil Chařiny teplé dlaně pod svou duší a její zadek a nohy, blokující jeho spodní část těla. Tohle vůbec nebylo dobré. Cítil se odhaleně a šíleně bezbranně. A měl hrozný strach z jejích nápadů. Věděl, nebo přinejmenším tušil, jak moc umí být Chara kreativní...

Dívka zvedla palec a přejela s ním po hladkém povrchu světlého srdce. Sans se trochu napnul a zadržel dech. Chara se zadívala na jeho úplně modrý obličej. Bylo to neskutečně roztomilé a ona se moc těšila, až uvidí jeho 'reakce'... Tiše se zasmála a potom se začala duši věnovat naplno. Různě ji převalovala a mnula ji a hrála si s ní, zarývala do ní nehty a sledovala Sanse.

První se pokoušel mlčet a předstírat podlahu, ale pokud má někdo v rukou vaši duši, těžko se to dá vydržet. Při každém jejím větším tahu sebou škubnul a zadržel zasténénání, ať už bolestné nebo... To druhé. Po jakési chvilce ho začalo zrazovat jeho vlastní tělo, tak, jak to Chara předpokládala. Bránil se sténání, ale bylo to k nevydržení.

Dívka svýma červenýma očima sledovala, jak se napíná a všelijak se pod ní kroutí. Nikdy nezjistila, jak kostlivci fungují, domnívala se, že mají všechny orgány nehmotné, tvořené výhradně magií... V jejich nejdivnějších představách si snažila představit, jak by kostlivec, ležící pod ní, vypadal s masem a kůží.
Aktuálně by to některé věci hodně ulehčovalo. Třeba, jak třeba cucfleky nebo štípání mohla aplikovat na někoho, kdo měl pouze kosti a duši? Nakonec, to by mohlo být zase něco dalšího, co vyzkouší. Co platí na jaké monstra, jak křičí a sténají...? Tohle kurvení po celém podzemí by mohlo být tak trochu jako chytání pokémonů... Nebo spíš nějaký... 'Bitch run'?... Chara netušila, jestli by to zvládla, jestli by to její tělo zvládlo, ale právě nad tím neměla chuť přemýšlet. Protože při jednom jejím pohybu Sans zaklonil hlavu, netušíc, jakou chybu udělal...

Dívka si toho okamžitě všimla a dřív než si to stihla pořádně promyslet, ocitla se nalepená těsně na jeho žebrech a její jazyk zajíždějící mezi jeho obratle, zatímco jeho krk jemně kousala. A to byla slabina.

"Kurva!" vyjekl a pokusil se dostat Charu dál od něj, ale neměl jakoukoliv moc. A potom už ani sílu, protože čím déle ji nechával ho takhle mučit, tím víc si připadal jako hromada želé, která zvládne jenom sténat a snažit se neroztát. Ano, už sténal a nemohl to zastavit. Jelo to. Jeho tělo už dlouho chtělo cítit tenhle pocit a rozhodně ho nezajímalo, že nad ním sedí jeho největší nepřítelkyně.

Chara se toho prostě nemohla nabažit. Mohla by to poslouchat pořád! Pořád by mohla sledovat jeho bezmocný obličej! Ale mohlo by to být ještě lepší, věděla to. A v tu chvíli jí došlo, že v rukách svírá něco teplého a prapodivně vlhkého... Přestala se věnovat obratlím a zvedla kus hlavu, aby zahlédla jeho svítící duši, kterou držela celou dobu v dlaních a úplně na ni zapomněla. Vzpřímila se. Jakoby se přes Sansův modrý obličej přehnal nespokojený výraz. Jakmile ale ucítil, že se něco děje, otevřel na prázdno ústa, ale potom Chara zase zasáhla a celou jeho duši oblízla jazykem. Kostlivec zařval a zapřel se o zlatou dlažbu. Měl chuť nepřerušovaně ječet, ale to jaksi nešlo. Zatímco se dívka věnovala rty, jazykem a zuby srdci, její prsty jezdily sem a tam po jeho kostech. Cítila, jak se do jejích úst uvolňuje čím dál tím víc nasládlé tekutiny, pocházející z duše, jak se plní a pár lepkavých kapek jí vyteklo z koutku ven, ale to byla ta nejmenší věc, co jí zajímala. Tak nějak tušila, že se blíží jeho vyvrcholení. Ale to přece nemohla dopustit!

Zastavila se a odtáhla. Duši vytáhla z pusy, aby mohla mluvit, vzala ji do ruky. Byla podivně slizká a měkká. Hodlala něco říct, ale on ji předběhl... Dělal to jednoduší, než to mohlo být.

"P-pokračuj..."
Zasténal, hlas měl hrubý a podivně se třásl.

Chara mlčela. Mlčela a široce se usmívala. Bez pohybu, beze slova čekala, až se Sans vyjádří. Až ji bude prosit, až bude žebrat o další dávku. Hluboce dýchal, pusu měl pootevřenou.

"Dělej!" zavrčel a pevně k sobě přitisknul zuby, jakoby k tomu slovu měl odpor.

Následovalo další ticho. Dívka si to užívala... Hrozně se jí líbilo, jak frustrovaně její dávný nepřítel vypadal.

Potom sebou začal trhat, skřípal zuby, jakoby se ji pokoušel shodit, což se mu skoro povedlo, protože to ze začátku nečekala.

"Děláš si srandu, kiddo?! Dodělej to! Kam se poděla ta tvoje podělaná tvrdohlavost a touha všechno dotáhnout do konce?!" šlo vidět, že se snaží nekřičet.

Teď už to Chara přestávala zvládat. Chtěla ho tak moc! Ale... Musela to vydržet. Začala pomalu jezdit od duše vlhkými prsty po jeho žebrech. Jeho dech se zrychlil.

"To není to, co bych chtěla slyšet..." zavrněla.

"A CO PO MĚ TEDA CHCEŠ?!" vykřikl frustrovaně. Zasmála se a přiblížila obličej k tomu jeho. Tak moc se jí líbilo, jak zoufale se choval...

"Vždyť ty to dobře víš..." její horký dech se otřel o jeho modrý obličej. Celé jeho tělo se otřáslo. Ano, matně tušil, co po něm chtěla.... Doháněla ho k šílenství...!

Její jazyk se začal věnovat žebrům. Horší byla ale i tak jeho duše, držena v jedné její hrsti. Vždycky, když se jenom trošku pohla, tělem mu projela vlna slasti. Proč muselo být jeho tělo takový zrádce?! Ale vždycky! Vždycky se mu povede usnout uprostřed souboje a teď... Teď ještě tohle?...

Chara se začala nudit docela rychle. Jo, byla sranda sledovat a tipovat, kdy to praskne, ale musela přece existovat rychlejší metoda... No jasně, duše! Otevřela dlaň a začala po srdci jezdit nehty sem a tam.

A Sans se mohl zbláznit. Zatínal koncové články svých prstů do dlaní, svázaných těsně sebe a syčel. Potřeboval-potřeboval víc! Všechna ta touha uvnitř byla tak spalující! Chara ho mučila a on věděl-věděl, že to může dopadnout i jinak.

"Prosím." hekl.

Dívka se zastavila.

"Copak jsi říkal?" vrněla. Tekl z jejího tichého, nadrženého hlasu.

"...Prosím." zopakoval tišeji a méně odhodlaně.

"Prosím co?"

"Prosím-prosím přidej." sykl.

"Trošku hlasitěji bych prosila." uvelebila se lépe na jeho nohách. Trochu přitom zavadila svým citlivým místečkem o kost a zmáčkla mezi zuby svůj spodní ret. Sakra, nepočítala s tím, že bude takhle vzrušená i ona... Naštěstí si toho nevšiml.

"Prosím přidej!" zavrčel se skoro zavřenou pusou. Na čele se mu začaly srážet kapičky potu.

"Ještě moje jméno, Komediánku. Chci slyšet moje jméno."

'Taková svině...' myslel si Sans, ale potom trochu pohnula prsty s duší, kdo ví, jestli vůbec úmyslně, a on sebou trhl.

"Prosím přidej, Charo..." jméno vyslovil se značnou nechutí, ale přece jenom.

"Hodný kluk." zasmála se a potom modré srdce silně zmáčkla.

"AHHH!" zařval přes celou halu a dál jenom kňučel, když ji dívka mučivě pomalu prohmatávala. No, moc si teda nepomohl...

Nemohl vidět, jak se šklebila. Ty zvuky byly jako rajská hudba... A zároveň by bylo fajn, kdyby je neslyšela, protože být v takovéhle chvíli takhle vzrušená rozhodně nebylo dvakrát vhodné. Těšila se, až resetuje... Hned v Ruinách si někam zaleze a pořádně, pořádně se vyprstí. Teoreticky by mohla už v tomhle runu....

Zatímco ona přemýšlela docela čistě, on byl rád, že dýchá. Kroutil se a snažil se utišit, k ničemu to ale nebylo. To tempo! Kam se podělo to, které nahodila na začátku?! Chtěl ho zpátky! Tohle bylo prostě málo! Byla jediná věc, kterou mohl udělat. Věděl to. A s vědomím, že všechna důstojnost, kterou kdy měl, je už beztak pryč, to oficiálně vzdal...

"Charo- Charo, přidej... Prosím..."

Dívku tím tak trochu probudil z tranzu. Když jí došlo, co řekl, uchechtla se.

"Myslím, že začínáš chápat můj systém, Sansíku..." protáhla jeho jméno jako žvýkačku a přisála jemně rty na srdce. Jeho ústa opustilo táhlé zavytí.

"Ještě...." šeptal a skoro přitom brečel. Začala cucat, jakoby se snažila dostat dolů ten sliz, který se na jeho duši dělal, horké dlaně přesunula na jeho krk. Hlavu zaklonil bez většího vzdorování, aby se mohla věnovat krční páteři. Protože ta byla nejlepší - nebo taky nejhorší. Záleží na tom, jak se to vezme.

"Ještě!" vrčel mezi vzdycháním a vlnami tepla, které se každou chvíli prohnaly přes celé jeho tělo, zanechávající ho naprosto nepoužitelného.

Ale ona už víc nezrychlila. Její tempo zůstávala stejné- počkat, ne stejné. Zpomalovalo. Zase. Sansovi se z hrdla vydralo frustrované, naštvané zavrčení, když si to uvědomil. Lezlo mu to na nervy. Tak moc!

"To je vážně všechno!?" vrčel, v jeho hlase se odrážela agresivita a nepopsatelná touha.

"Vždyť už jsi vyhrála, nejen že jsi vyvraždila celé podzemí, a to dvacet-sedumkrát, ale teď mě držíš na lopatkách a nutíš mě vzdychat a žebrat! Co po mě ještě víc chceš?! Co bys vůbec MOHLA chtít? Máš všechno! VYHRÁLA JSI, CHARO! Tak už se na to vykašli a udělej to, udělej MĚ! NEMUČ MĚ A UDĚLEJ MĚ, VÍM ŽE TOHLE NENÍ NIC, CO BY TI DĚLALO PROBLÉMY! NEMUČ MĚ! NEBO VÍŠ CO, KLIDNĚ MĚ MUČ, POTRESTEJ MĚ, BEZTAK JE TO JEDINÉ, CO SI ZASLOUŽÍM!" s těmi slovy se pod páskou rozbrečel, ale nebyl si vůbec jistý, proč.

A ona se zastavila. Zastavila se, posadila a pomyslela si, že to do resetu nevydrží. Že utrpení toho stvoření pod ní je příliš vzrušující, než aby zvládla. Klekla se a jednou rukou si stáhla kalhoty i s kalhotkami. Vyvlekla jednu nohu, druhou nohu... A byla volná. Teď to byl úplně jiný pocit, uvelebit se pohodlně na kostlivcovi. Ten tam pod ní ležel, zmatený a poražený, jenom nejistě a bolestně čekající na to, co bude dál. Když na sobě ucítil holou kůži, znepokojeně sebou trhl. Dobře, tak to bude zajímavé... Dívka vjela volnou ruku pod svetr a malou chvíli masírovala svoje kozy. Jo... Frisk byla dítě, děti nemají podprsenky. A taky měla svetr rovnou na kůži. A její pohlaví nebylo úplně jasné.

do pyče už s Wattpadem

11. března 2017 v 21:50 | Šnek |  Helpu stufu
Hucino plz, udělej si s tím něco, ořízni to nebo uprav nebo idk a dej to jako obálku či jak se ten šit tam menuje xd